Po menších technických problémech (tentokrát to skutečně nebylo jenom naše obyčejné zdržování, ale porucha mačky) jsme vyrazili o půl druhé. Navázaní na laně jsme s čelovkami na čele stoupali na Dôme de Goûter. Je to naprosto nudný kopec, který je ale 500 m nad chatou a tak je vhodné dlouhý výstup načasovat za tmy. Občas se sice objevily nějaké trhliny, ale nic dramatického. Po pravé straně jsme viděli nádherně rudý měsíc a nalevo dole jako z letadla osvětlené Chamonix.

Z Dômu je třeba sejít pár desítek metrů do sedla Col de Dôme a začít stoupat závěrečných asi pět set metrů. Nejdříve k chatě Vallot, která slouží (resp. měla by sloužit) už nyní jen jako nouzová, od které jsme mohli pozorovat nekončícího hada z čelovek, který se plazil přes Dôme. Pak trošku přituhlo, chodníčky se začaly zužovat, srázy ještě více srážet a byli jsme na Bosses. Svítání jsme si mohli na tomto nádherném místě užít podstatně dříve než lidé dole, o tři a půl kilometru níže.