Kousek nad chatou byl opět víceméně český kemp. Lidé ze zájezdu nám podrželi luxusní místa, takže jsme nemuseli nic kopat a mohli jsme si užít celé slunečné odpoledne v nadmořské výšce skoro 3900 m. Vodu už bylo nutné vyrábět ze sněhu (vzpomněl jsem si na Zappovo "do not eat the yellow snow"), sluníčko hodně peklo a dalo se tam potkat spousta zajímavých lidí. Třeba dva postarší Slováky, kteří si nevzali ani stan, noc přečkali ve spacácích Husky do -16 a na vrchol vyrazili v podkolenkách. Nebo jakéhosi českého horolezce, podle nášivek člena několika testovacích týmů českých a slovenských výrobců, který svým svěřencům (těžko říct, jestli kamarádům nebo klientům) vařil, kotvil stany přímo hornickým způsobem zuřivě zasypávaje všechny stany kolem sebe a dokonce určoval kam si ve stanu mají dát karimatky. Lehnout jsme si šli asi v sedm - chtěli jsme vyrazit v jednu, abychom nazpátek stihli kuloár ještě ve schůdném stavu.