Ráno kolem půl deváté jsme přišli ke kuloáru. Jako pozdrav nám poslal pár kamenů, z nichž jeden letěl tak rychle, že vydával zvuk jako z válečného filmu. Po jednom (ostatní napjatě pozorovali a poslouchali ) jsme ve zdraví přeběhli (kuloár byl zabezpečen fixním lanem, v této roční době bylo vhodné spíše pro trolejbus než pro člověka průměrné výšky; chodníček navíc vedl jinudy) a dali jsme se na výstup skalnatým žebrem. Technicky je to asi nejsložitější část výstupu - lehké lezení místy chaoticky zajištěné fixními lany. Postupně začalo přibývat lidí, zejména sestupujících. Asi půl hodiny po našem průchodu se kuloárem prohnala slušná kamenitá lavina, která by asi moc milostivá nebyla.